setkání s vlastními stíny v nás a nalezení pochopení, přijetí a cesty skrz. Propojení s naší částí, kterou si pamatujeme z dětství. Návrat k žití v lehkosti a plynutí.
………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
Je život těžký nebo si ho těžký děláme sami? Bylo by možné žít s větší lehkostí? A mohla by lehkost bytí být snesitelná?
Musí být život náročný?
Když do sebe trochu nahlédneme, dost možná objevíme část nás samých, které je lehkost bytí trochu podezřelá. Jasně, na druhé straně toužíme po klidu, toužíme po tom, aby problémy konečně ustaly. Pokud se to však na chvíli stane, neobjeví se náhodou myšlenka, že to je podezřelé? Je to ticho před bouří nebo jakési poměrně hluboké přesvědčení, které říká: život přece musí být náročný, aby se věci vyvíjely a abychom se my sami posouvali dál a aby se vlastně něco dělo? A co si budeme nalhávat, těžký život je taky takovým oprávněním točit se kolem sebe a připadat si důležitě. Není možné, že by nějaká část nás samých měla zálibu v katastrofách? Konečně, nepřipadá nám vlastně ta lehkost bytí nudná? Jaké by to bylo žít život (alespoň na chvíli) bez jakýchkoli dramat? A co by stalo, kdybychom se vzdali přesvědčení, že život musí být náročný?
Děláme si život těžší
Někdy si život těžký děláme sami, možná proto, abychom na sebe upozornili, aby na nás museli druzí brát ohledy nebo i jen právě proto, že hladina je klidná a nic se neděje. A my místo, abychom si vychutnali okamžik zastavení, o kterém dobře víme, že dříve nebo později stejně skončí, začneme si sami problémy hledat a vytvářet. Lehkost může být nesnesitelná a my přece chceme něco cítit, a tak se dál točíme v dramatech.
Život jako dobrodružství
Žít s větší lehkostí a otevřeností vůči neznámému umíme. Například během dovolené nebo prázdnin. Jaké by to bylo, zkusit i k běžnému dni přistoupit, jako kdyby mělo jít o dovolenou, výlet nebo dobrodružství? Možná si říct: „Udělám si výlet a půjdu se dneska podívat do práce.“ „Jsem zvědavý, co mě dneska čeká a co mě překvapí.“ A vyrazit ven tak trochu jako turista. Nic nebrání tomu, abyste udělali to, co je třeba. Ale můžete to dělat s trochu jiným postojem, pustit kontrolu, být otevření a zvědaví. A třeba když si dovolíte svůj postoj trochu změnit, už pak ani nebudete potřebovat jezdit na dovolenou.
Hravost
To, co nás odlišuje od dětí je, že si málo hrajeme. Žijeme příliš vážně. Ztotožňujeme se svými rolemi. Sami sebe bereme příliš vážně. Jak říká Malý princ: „Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.“ Jaké by to bylo trochu si vzpomenout? Kde by se v našem životě mohl naskytnout prostor pro větší hravost? A bylo by možné brát i život samotný jako takovou radostnou hru? Co se méně starat o výsledky a o více si užívat cestu, uvolnit se a nechat se unášet?
…………………………………………………………………………………………………..
Druh práce:
SYSTEMICKÉ A RODINNÉ KONSTELACE, VĚDOMÁ PRÁCE S TĚLEM, DECH, TANEC, IMAGINACE, KLIDOVÉ I POHYBOVÉ MEDITACE, ŠAMANSKÉ LÉČENÍ, SDÍLENÍ….a jiné
………………………………………………………………………………….
O mně….
MARTINA je žena hlubokým vhledem a otevřeným srdcem, zkušená průvodkyně na cestě. Již přes deset let provází setkání rodinných a systemických konstelací, ženské kruhy i smíšené semináře, zahrnující mj. i šamanské léčení a bodywork na několika místech v ČR, v Německu, Walesu aj.